Latinský název: Cinnamomum
Něco z biologie
Skořicovník je stálezelený strom z čeledi vavřínovitých s vonnými listy, kůrou i větvičkami. Volně rostoucí strom dorůstá výšky až 15 m, na plantážích pouze 2–3 m, a to díky seřezávání větví kvůli snadnějšímu sběru plodů i kůry. Listy jsou jednoduché, rostou vstřícně, střídavě nebo jsou nahloučené na koncích větví. Jsou kožovité a na povrchu lesklé. Když se listy utrhnou a rozemnou, voní slabě po karafiátech. Květy jsou žlutavé až bílé, malé až středně velké, vyrůstají v koncových květenstvích, která jsou složená z vrcholíků. Okvětí se skládá ze šesti plátků a z krátké květní trubky. Tyčinky rostou ve čtyřech kruzích po třech. Plod je dužnatá vejčitá bobule, v době zralosti má modročernou barvu. Ze skořicovníku se sbírají nezralé dužnaté plody. Sběr probíhá těsně po odkvětu a potom se plody musejí velmi rychle usušit. Důležitější surovinou, pro kterou se stromy pěstují, je kůra. Ta je běžně známá jako skořice. Sklízí se většinou jen jednou za 2–3 roky, v roce sklizně 2x do roka. Ořezané výhonky a pruhy kůry se očistí a suší se na slunci, přičemž se okraje kůry srolují k sobě a vznikne nám známý zavinutý tvar. Potom se třídí podle jakosti, nejlepší se prodává celá, menší kousky se najemno namelou.
Trocha historie
V překladu z řečtiny znamená název skořice „bezvadné koření“. Po staletí byla skořice ceněna všemi národy. První písemná zmínka o ní pochází z Číny kolem roku 2 700 př. n. l. Není proto divu, že velké množství receptů v tradiční čínské medicíně obsahuje právě skořici. Ta také patří mezi nejdůležitější součásti indické ájurvédy. Píše se o ní i v Bibli. Staří Egypťané ji používali proti epidemiím a při balzamování. Do Evropy ji přivezli holandští mořeplavci a brzy se i zde stala žádaným kořením.
Výskyt
Nyní existuje přes 200 druhů skořicovníků. Vyskytují se v tropech a subtropech. Skořice cejlonská pochází ze Srí Lanky (dříve Ceylon – odtud také vznikl druhový název rostliny) a později se rozšířila přes Indii na Filipíny. Skořicovníky najdeme v Asii, v Austrálii, v Tichomoří. Vyvezeny byly i do Střední a Jižní Ameriky, kde se pěstují hlavně v Brazílii a na Antilách.
Účinky a využití
Skořice má mnoho léčivých účinků. Byly přirovnávány k teplé přikrývce, která snižuje nepříjemné následky chladu jako mrazení a bolesti kloubů. Hlavní použití v léčitelství a medicíně vychází z poznatků, že kůra vykazuje uvolňující účinek při svalovém napětí a křečích, podporuje chuť k jídlu, pomáhá při nadýmání a průjmech. Skořice se řadí mezi silné antioxidanty, prohřívá organismus a podporuje imunitní systém. Je vhodná zejména při nachlazení spojeném s rýmou a kašlem, ale také při chřipce nebo angíně. Pomáhá tělu zbavit se infekcí a bakterií, tlumí bolesti v krku a její silice pomohou také při ucpaném nosu. Při včasném užívání působí jako prevence těchto onemocnění, protože má velmi silné dezinfekční a antibiotické účinky. Pro prevenci před nachlazením i při něm se doporučuje užívat skořici smíchanou s medem.
Je významná také pro diabetiky, protože zlepšuje metabolismus cukrů, což vede ke snížení hladiny cukru v krvi. Snižuje také LDL cholesterol, reguluje pocení a využívá se při menstruačních obtížích. V poslední době vědci zkoumají vliv skořice na potlačení či zastavení tvorby rakovinných buněk. Dle dosavadních výzkumů je skořice schopna tvorbu nežádoucích buněk potlačit. Vylisovaný olej z kůry skořicovníku bývá součástí éterických olejů, které se používají v aromaterapii a jako složka masážních prohřívacích gelů a olejů. Působí antisepticky, prohřívá, prokrvuje celé tělo a povzbuzuje srdce. Podle starých babských rad skořice účinně působí proti mravencům, kteří nemají rádi silné vůně. Protože podporuje regeneraci tkání, zlepšuje metabolismus a urychluje látkovou výměnu, našla své uplatnění také v kosmetických salonech, kde se využívá zejména k potlačení projevů celulitidy pomocí speciálních zábalů, jimiž se odbourávají škodliviny nahromaděné v pokožce.
Využití skořice v kuchyni
Skořici všichni známe jako koření v kuchyni. U nás se nejčastěji používá do pečiva, koláčů a závinů, šťáv a svařeného vína. Skvěle se hodí k jablkům, švestkám i hruškám. Typická je například pro indické pokrmy, kde se vyskytuje v mnoha receptech. Indové ji používají také k přípravě oblíbeného čaje Masala Chai. Vnitřně by se neměla užívat v těhotenství ani při chemoterapii. Ve větších dávkách se u citlivějších osob může projevit alergie.
Stáhnout PDF pro tisk
Skořicovník cejlonský
