Latinský název: Lepidium sativum
Řeřicha pochází z Orientu, ale pěstovala se i ve starověkém Egyptě. V dobách antiky se používala jako lék proti kurdějím. Z Řecka a Říma se pak dostala až k nám.
Řeřicha setá je jednoletá bylina, řadící se do čeledi brukvovitých. Z dlouhého hlavního kořene vyrůstají rozvětvené stonky, které dorůstají do výšky přibližně 30 centimetrů, listy jsou peřenoklané. Kvítky jsou malé, mají bílou nebo světle růžovou až slabě načervenalou barvu. Semena jsou drobná, červenohnědé barvy a jsou uložena v malých šešulích.
Užíváním řeřichy se zlepšuje krvetvorba, působí protizánětlivě a uvolňuje zahleněné dýchací cesty. Působí velmi příznivě při potížích močových cest a ledvin a dále při dýchacích obtížích. Podporuje správné trávení a také pozitivně ovlivňuje metabolismus. Řeřicha je zdrojem vitaminu C, vitaminu B1 a K a beta karotenu. Obsahuje také mnoho minerálů, jako je například draslík, vápník, železo, síra, hořčík. Tato bylinka posiluje imunitu, léčí infekce a prospívá našemu trávení. Řeřicha je ceněná jako bylina i zelenina.
Řeřich má ostrou chuť podobnou ředkvičce, proto je vítaná také v kuchyni. Nadrobno nakrájenou řeřichu můžeme přidávat do různých pomazánek, je velmi chutná i v zeleninových salátech. Používá se také do omáček, může se přidat na chléb s máslem anebo do majonézy. Řeřicha se dá i tepelně upravovat, hodí se třeba do zeleninových polévek. Nevýhodou je, že při vaření ztrácí většinu vitaminu C jako většina zeleniny a také přichází o svoji typickou chuť. Tuto bylinku si oblíbil i světově známý americký jazzový trumpetista Louis Armstrong, který si ji často přidával do baget se zeleninovou oblohou. Konzumace řeřichy je velmi vhodná v zimě, kdy má tělo nedostatek vitaminu C.
Stáhnout PDF pro tisk