Pšenice dorůstá do výšky 40–150 centimetrů, a to podle druhu odrůdy. Původně pochází z přední Asie, odpradávna je pěstovaná na polích. Začátky jejího pěstování jsou spojeny se vznikem zemědělství již před osmi tisíci lety. Tehdy se původní obyvatelé-sběrači usadili a začali osívat zoraná pole. Dnes je pšenice nejvýznamnější a jednou z nejrozšířenějších obilovin na světě. U nás se pěstuje většinou pšenice zimní, pšenice jarní a pšenice špalda.
Štíhlá kráska
Pšenice je jednoletá bylina z čeledi lipnicovitých. Má listy s poněkud delším jazýčkem a s dlouhými oušky. Stonek, u obilnin zvaný stéblo, je rozdělen kolínky na mezičlánky, kterých bývá u pšenice obvykle čtyři až šest a které jsou zvlášť u současných odrůd poměrně krátké. Tím je zajišťována větší pevnost vlastního stébla a také schopnost nést dostatečně velký klas. Lichoklas je složen z klásků tří- až pětikvětových. Plodem je obilka.
V pekárně a kuchyni jako doma
Pšenice se pěstuje především pro produkci mouky a krupice, ze kterých se peče chléb, pečivo, případně se vyrábějí těstoviny či cukrovinky. Z hlediska objemu spotřeby těchto produktů je pšenice rozhodujícím zdrojem energie, sacharidů a rostlinných bílkovin, jakož i významným zdrojem některých minerálních látek (vápník, železo, fosfor) a vitaminů skupiny B, především thiaminu. Pšeničné šroty, mouky nebo mačkané zrno a otruby se využívají jako krmivo pro hospodářská zvířata. Pšenice je hlavně zdrojem energie díky vysokému obsahu škrobu (až 70 %), který je lehce stravitelný. Obsah hrubé vlákniny je nízký (asi 2,0 %), ta se nachází v obalech zrn, které po zpracování zrn pro výživu lidí obvykle putují do krmivářství (výsledkem jsou otruby). Pšenice je nejrozšířenější obilnina, která díky vláknině podporuje střevní peristaltiku a blahodárně působí na nervový systém. Vhodná je do polévek, pomazánek, salátů, kaší, k zapékání nebo k naklíčení. Důležitou složkou zrna pšenice jsou bílkoviny, jejichž obsah se pohybuje v rozsahu 15 %. Albuminy a globuliny jsou často označovány jako rozpustné bílkoviny, zatímco gliadiny a gluteliny jsou označovány jako bílkoviny lepku a významně ovlivňují především pekařskou kvalitu pšenice. Právě bílkoviny lepku mohou některým lidem způsobovat zdravotní potíže.
Klíček ke zdraví a kráse
Zajímavé jsou pšeničné klíčky, ať už jako dietní potravina, nebo pro kosmetické účely. Panenský pšeničný olej se dnes lisuje ideálně za studena z naklíčené pšenice, nebo se získává extrahováním pšeničných klíčků. Získaný olej je vhodný pro péči o pokožku i pro dochucení pokrmů nebo jako doplněk stravy. Je lehce stravitelný a všestranně použitelný. Obsahuje koenzym Q10, vitaminy B, E, D, bílkoviny, dále pak železo, vápník, draslík, hořčík, selen, fosfor a měď. Působí jako antioxidant a předchází předčasnému stárnutí organismu. V kosmetice je vhodný pro zralou pleť, kterou revitalizuje. Změkčuje a zjemňuje zatvrdlou pokožku, je skvělý pro péči o ztvrdlé paty na chodidlech a o namáhanou pokožku.
Využití škrobu
Získávání škrobu je mechanické – surovina je rozdrcena a škrob je z ní získán vypíráním. Škrob se používá v potravinářství, v kvasném průmyslu, ve farmacii, k výrobě lepidel, nátěrů a pro výrobu škrobových derivátů. Pšenice zůstávala jedinou surovinou k výrobě škrobu až do konce 18. století. Poté ji v prvenství nahradil škrob bramborový. Ve středověku se zabývali výrobou škrobu hlavně Holanďané, kteří jej podobně jako třtinový cukr prodávali po celé Evropě.