Latinský název: Althaea officinalis
Proskurník lékařský je známý také pod lidovým názvem ibišek. Ten má svůj význam, je odvozen od řeckého jména Ibis, což byl egyptský posvátný pták, který ztělesňoval Thovta, boha moudrosti, učenosti, písma a řeči, písaře nevyšších bohů.
Není ibišek jako ibišek
Rod ibišek (hibiscus) se může pochlubit téměř dvěma sty druhy. Tím nejúchvatnějším na ibišcích jsou jejich různobarevné květy, ať už jednoduché, nebo plné. Vyšlechtěním vznikly odrůdy kvetoucí bíle, růžově, červeně i modře. Pěstovat ibišky je možné jako samostatné keře nebo jako nádherně kvetoucí živé ploty. Původ tropických ibišků je v jižní Asii a v Číně, ale lze se domnívat, že k nám se ibišky dostaly z Indie. V našich zeměpisných šířkách jsou pěstovány jako pokojové rostliny, s výjimkou ibišku syrského, který se vysazuje do zahrad a dokáže tam i přezimovat. V České republice roste ibišek jako původní rostlina jen na jižní Moravě. Lidé se ovšem naučili úspěšně pěstovat ibišky téměř ve všech klimatických podmínkách, neboť mají široké použití v léčitelství a jsou pěstovány i v polních kulturách.
Bratříček slézu
Ve svých přirozených podmínkách jsou ibišky keře, které mohou dosahovat výšky až tří metrů. Typické jsou pro ně tmavě zelené, lesklé listy, které jsou na okrajích zubaté a mohou mít oválný nebo vejčitý podlouhlý tvar. Ibišek patří do čeledi slézovitých. Je to vytrvalá bylina s laločnatými jednoduchými listy a růžovými květy. Dorůstá výšky sedmdesát až sto osmdesát centimetrů. Celá rostlina je sametově chlupatá. Stonky a stvoly vyrůstají v trsech, jsou přímé a jen s krátkými postranními větvemi. Rostlina má řapíkaté listy, tři až osm centimetrů dlouhé a až šest centimetrů široké, dlanitě laločnaté až téměř celistvé, na vrcholu špičaté a na okraji nepravidelné. V paždí listů vyrůstají květy, většinou po dvou až čtyřech, lodyha postupně přechází do květenství vrcholíku. Kalich bývá asi deset milimetrů dlouhý, zakončený trojúhelníkovitými cípy. Barva koruny je světle růžová až nafialovělá, korunní lístky jsou asi osm milimetrů dlouhé a deset milimetrů široké, na vrcholu mělce vykrojené. Nitky tyčinek srůstají do trubičky. Plody jsou rozpadavé, kolem sedmi milimetrů široké, obklopené vytrvalým kalichem. Jednotlivé plody jsou ledvinovité, v době zralosti jsou okrově zbarvené a obsahují po jednom semeni. Semena jsou ledvinovitá, hladká a tmavě hnědá.
Léčivé účinky
Ibišek je využíván jako léčivá bylina již od starověku. Pro léčivé účely se sbírají kořen, list i květ. Hlavními účinnými látkami jsou slizy, které usnadňují odkašlávání a mírní podráždění sliznic. Ibišek se užívá zejména při nejrůznějších zánětech sliznic dýchacího ústrojí, dále při zánětech močových cest a střev. Doporučuje se také při těžkých průjmech u dětí. Za nejúčinnější formu je pokládán macerovaný kořen. Výtažky z květu ibišku mají skoro stejné účinky na srdce jako červené víno nebo čaj. K tomuto závěru dospěli vědci z lékařské univerzity na Tchaj-wanu, podle nichž květy této obdivované rostliny obsahují antioxidanty, které pomáhají kontrolovat hladinu cholesterolu v krvi.
Sladká tečka na závěr
Ibišek se pěstuje nejen pro léčebné účely, je to také dobrá medonosná rostlina. Krom toho se z ibišku od starověku do 19. století vyráběly cukrovinky, předchůdci dnešních bonbonů „maršmelounů“ (anglicky „marshmallow“, právě od ibišku tyto sladké pěnové bonbony získaly své jméno). Ve starověku byly tyto sladkosti ovšem vyhrazeny pouze pro bohaté lidi z nejvyšších vrstev.
Stáhnout PDF pro tisk
Proskurník lékařský (ibišek)
