Latinský název: Citrus sinensis
Jedná se o strom z čeledi citrusovitých. V 15. století byl do Evropy dovezen portugalskými obchodníky a brzy po objevení Ameriky i tam. Nyní je rozšířen do všech subtropických oblastí, v tropech se mu pro přílišnou vlhkost nedaří. Jde o nejvíce pěstované citrusové ovoce. Tyto stromy se již velmi dlouhou dobu pěstují v oblastech Středozemního moře. Nejenže jejich plody jsou velmi významnou potravinářskou surovinou, ale také jejich květy lze zpracovávat - extrahovat z nich olej, který se využívá hlavně v kosmetice a parfumerii.
Listy mají kopinatý tvar, jsou eliptické, voskově lesklé, hladké a tenké. I přes svou tenkost mají kožovitý charakter.
Plody jsou bobule ve velikostech 5 až 12 cm, kulovité až oválné. Kůra plodu bývá barvy žluté, oranžové nebo šarlatově červené, je poměrně tenká, přiléhající k dužnině, někdy se obtížně loupe.
Dužina je barvy žluté až oranžové, u některých kultivarů i fialově červené a je šťavnatá, osvěžující sladkokyselé chuti. Semena jsou poměrně velká, ale jsou vypěstěny a existují i bezsemenné odrůdy.
Účinky
Plody jsou kvalitním zdrojem vitamínu C a konzumují se čerstvé, kompotují se nebo lisují na osvěžující šťávu. Téměř 90% produkce pomerančů je průmyslově zpracováno. Ze slupek se získává pektin a hlavně esenciální oleje, které slouží k aromatizaci potravin a při výrobě kosmetiky. V menší míře se používají v lékařství k výrobě tinktur.
Květ se pro jeho vůní a chuť používá jako upravující složka řady čajových směsí. V lidovém lékařství se užívají okvětní plátky svařené se solí k uklidnění nervů, proti astmatu, vysokému tlaku, horečce a zvracení, svařené s cukrem proti nechutenství.
V našich produktech také najdete další druh pomeranče:
- Hořký pomeranč - je původní formou a roste divoce v přírodě. Bylo však vyšlechtěno mnoho odrůd, které se pěstují v subtropech v pomerančových hájích, pro svoji bohatou sklizeň. V botanických zahradách, sklenících a oranžériích se pěstují, také jako dekorativní rostliny.
Stáhnout PDF pro tisk