Latinský název: Paeonia lactiflora, Paeonia officinalis L.
Pivoňka je jediný botanický rod čeledi pivoňkovité, řádu lomikamenotvarých. Jedná se o vytrvalé byliny, většinou polokeře nebo keře se střídavými, zpeřenými nebo hluboce dělenými listy, které nemají palisty. Květy pivoněk jsou oboupohlavní, bývají opylovány hmyzem. Kalich zelené barvy je volný, vytrvávající, většinou pětičetný. Korunní lístky bývají velké a výrazně barevné, jen vzácně jsou tuhé a kožovité. Tyčinek má pivoňka velký počet, u kulturních druhů můžou být tyčinky přeměněné v nepravé korunní lístky. Plodolisty mají tlusté stěny a velký počet vajíček. Stěny jsou nejprve otevřené, později k sobě těsně přiléhají a srůstají. Semeník je svrchní, blizny má přisedlé a nápadně rozlišené. Uprostřed je kruhovitý terč, z něhož někdy vyrůstá blanitá pochva, která obaluje spodní část semeníků. Plodem je měchýřek, který postupně dřevnatí. Lesklá tmavá semena jsou velká až jeden centimetr. Neoplozená vajíčka mohou přetrvávat jako jasně červená, hluchá semena, která jsou velice nápadná při otevírání měchýřků.
Všude oblíbená květinka
Pivoňky rostou na všech světadílech severní polokoule, jsou rozšířeny ve Středomoří, na Kavkaze, v Mongolsku, Vietnamu a v Číně. V Severní Americe jsou původní pouze dva druhy. Do Evropy byla pivoňka bělokvětá dovezena až během 19. století a získala zde druhový název čínská, kvůli své původní domovině. Křehká krása květů pivoněk tyto květiny předurčuje hlavně k dekorativním účelům, zdobí zahrádky i botanické zahrady. Ne nadarmo se pivoňce v Anglii říká „bowl of beauty“, tedy miska krásy. Původ pivoněk můžeme najít ve východní Asii, kde dodnes patří mezi tradiční rostliny, jež jsou v japonské i čínské kultuře využívány k výzdobě místností i při obřadech. Pivoňky byly oblíbenými květinami japonských císařů a pro svoji jemnou vůni si získaly přezdívku „růže bez trnů“. Dnes tedy pivoňku – konkrétně pivoňku čínskou – naleznete v parfumerii, v kosmetických přípravcích nebo jako součást kompozic pro aromaterapii.
Jak krásná, tak léčivá
V antickém Řecku byla pivoňka používána hlavně jako léčivka. Podle legendy ji léčivými schopnostmi obdařil řecký bůh lékařství Paean, od něhož je odvozen latinský název pivoňky – paeonia. Kromě oficiálního léčení se pivoňka lékařská přidávala do různých lektvarů, naprosto pochopitelně nejčastěji do nápojů lásky. Vnitřně se tato rostlina užívá především v podobě čajů, a to buď jako odvar z kořene, nebo z plně rozvitých okvětních lístků. Pivoňky obecně mají blahodárné účinky na činnost svalů. Uvolňují zatuhlé, napjaté a bolestivé svaly. Příznivě působí také na střevní peristaltiku – pomáhají při zácpě i průjmech a jsou vhodné i při bolestech žaludku. Pivoňka také pomáhá celkově zmírňovat křeče, a je proto vhodným doplňkem i při epilepsii či ledvinové kolice. Čaj z kořene pivoňky je výborný na dýchací obtíže. Užívá se při astmatu, proti kašli i ucpaným dutinám. Na ledviny působí obzvláště dobře – pročišťuje je a přirozeně tak podporuje jejich funkci. Je vhodný také při dně, která se stavem ledvin úzce souvisí. Čaj z pivoňkových květů má víceméně podobné účinky jako z kořene, a navíc pomáhá při příliš silné či nepravidelné menstruaci. Okvětní plátky pivoněk můžete zkombinovat třeba s červeným jetelem a získáte tak účinný čaj na ženské potíže, který může pomoci harmonizovat hormony například po vysazení antikoncepce.
Chcete-li obdivovat pivoňky v celé jejich kráse, navštivte botanickou zahradu v Průhonicích nebo arboretum Mendelovy univerzity v Brně v době jejich květu (čili v květnu a červnu).
Stáhnout PDF pro tisk
Pivoňka čínská (a pivoňka lékařská)
