Pelyněk pravý je vytrvalá, hořce aromatická, až sto dvacet centimetrů vysoká stříbřitě chlupatá bylina z čeledi hvězdicovitých. Vytváří bohatá květenství z drobných žlutých úborů. Celá rostlina je silně aromatická. Její jméno Artemisia je odvozeno od jména řecké bohyně Artemis. Ovšem je také možné, že název pochází z řeckého slova artemés, které znamená čerstvý nebo zdravý. Ve slovanských zemích měl pelyněk pravý celou řadu dalších názvů, jako je pelun, pelyň, polének či palina. U nás se vyskytuje sedmnáct druhů pelyňků, kupříkladu brotan, ladní, černobýl, metlatý, bílý, dvouletý, plazivý, roční a další. Avšak pouze některé z těchto druhů mají léčivé účinky, jako například pelyněk estragon. Najdeme jej všude na slunných stráních, v křovinách, na pustých místech i rumištích. Roste běžně jako plevel na loukách, okrajích polí kolem cest, na mezích a náspech. Sbíráme kvetoucí nať v délce 20 až 30 cm v době od července do srpna, kdy má nejvíce léčivých látek.
Léty prověřené účinky
Pelyněk je známou a uznávanou bylinou už několik tisíc let, první písemné zmínky o něm nacházíme dokonce i v bibli. Léčivé a magické účinky pelyňku jsou známy od starověku. Staří Egypťané jej užívali k milostným kouzlům. Ve středověku první římský císař Karel I. Veliký přikázal pěstovat pelyněk v královských dvorcích a zahradách, protože už tehdy byl pelyněk uznávanou léčivou bylinou. Pelyněk je od 12. století uváděn jako významné žaludeční amarum (lék hořké chuti povzbuzující chuť k jídlu), přidává se ve zcela malém množství do čajových směsí a tvoří součást aperitivů a hořkých žaludečních likérů.
Hořký pomocník
Pro farmaceutické účely se využívají listy a kvetoucí nezdřevnatělá nať. Nať obsahuje hlavně silici s hlavní složkou thujonem a azulenem, dále hořčiny, pryskyřici, třísloviny a další látky. Droga má kořenitý pach a silně hořkou chuť. V lékařství a domácnosti nacházel pelyněk celou řadu uplatnění, byl též důležitým lékem v době morových epidemií a úplavice, a to kvůli antiseptickým účinkům. Neméně důležitou roli hrál také jako lék na trávicí potíže a posílení žaludku. Jako léčivý přípravek se nejčastěji používá čaj (odvar nebo nálev). Droga se užívá většinou samostatná nebo v žaludečních čajových směsích. Dále se užívá jako tinktura nebo víno, ale jsou vhodné také koupele, hlavně při revmatismu. Nadměrné a trvalé užívání pelyňku má však nepříznivý vliv na lidský organismus, může vyvolávat závratě a křeče. V těhotenství je nutno se této bylině úplně vyhnout, protože vyšší dávky pelyňku překrvují pánevní orgány a mohou způsobit potrat. Zevně se pelyněk používá při léčbě očních chorob. Silně aromatické vůně pelyňku lze využít proti molům, stačí zavěsit plátěný nebo gázový sáček s pelyňkem do skříně nebo šatny.
Použití v kuchyni
Pelyněk je vhodné používat jako koření pro některé masité pokrmy a jako kořenicí směs při výrobě vermutů. Pelyněk pravý se používá jako koření podobně jako pelyněk černobýl. Z pelyňku pravého se vyráběl známý alkoholický nápoj absint nebo francouzský pernod. Vzhledem k tomu, že jeho časté užívání vedlo k těžké závislosti, pomatenosti a někdy i k demenci, zaznamenala výroba absintu v minulosti řadu zákazů a v současnosti je legislativně regulována po celém světě. Pelyněk estragon se hodí (v sušeném i čerstvém stavu) na ochucování spousty slaných jídel, je také ideální při nakládání zeleniny nebo při výrobě vinných octů.
Stáhnout PDF pro tisk