Latinský název: Hordeum vulgare L.
Ječmen je obilovina rodem z čeledi lipnicovitých. Tento rod zahrnuje dvacet pět druhů planého ječmene a pouze jeden druh kulturní: ječmen setý, který patří k hospodářsky nejvýznamnějším rostlinám nejen u nás.
Kulturní ječmen je jednoletá jarní nebo ozimá obilnina; některé plané druhy jsou víceleté.
Ječmen patří mezi nejstarší zemědělské plodiny. Vyskytuje se již v čínské a indické mytologii, archeologicky je doložen již v prehistorických dobách v Evropě, Asii a Africe. Na naše území přinesly ječmen stěhovavé národy z jihozápadní Asie asi před pěti tisíci lety.
V dnešní době se většina vypěstovaného ječmene, zejména ozimý ječmen, používá ke krmným účelům. Nejkvalitnější část produkce (v Čechách asi 30 % jarních ječmenů) slouží k výrobě sladu pro pivovarnický průmysl. Látky obsažené ve výtažcích ječmene mají pravděpodobně účinek na organismus podobný tomu, který je přisuzován červenému vínu a zelenému i černému čaji a který je pro organismus pozitivní. Tento účinek je lékařsky uznáván zejména při srdečních chorobách. Pro léčebné účely se používá zelený ječmen, dosud nezralé obilky.
V antice byla běžným jídlem ječná kaše, dodnes se konzumuje na Blízkém Východě.
V Evropě ječmen z přímé konzumace vytěsnila hlavně pšenice. Běžné jsou však ječné kroupy a krupky, sloužící jako přísada do polévek a dušených jídel. Konzumaci komplikují pluchy. Na nutriční hodnotě ječmene se podílejí zejména sacharidy (asi 80%). V ječmeni jsou přítomny i vitamíny skupiny B a E. Z ječmene se připravuje náhražka kávy - melta.
V posledních letech se prokazují také pozitivní účinky ječmene, a to v jeho zelené fázi, tedy před úplným uzráním zrna. Ječmen obsahuje antioxidanty, tedy látky, které chrání buňky před kyslíkovými radikály. Najednou se začíná na obyčejný ječmen pohlížet málem jako na léčivku.
Stáhnout PDF pro tisk