Latinský název: Juniperus communis
Málokterý jehličnan má tak široké využití jako jalovec. Je to keř nebo strom z čeledi cypřišovitých, často je nízký, ale může dosahovat výšky až 10 metrů.
Jalovec má ostré jehlicovité listy spojené v trojčetných přeslenech. Listy mají modrozelenou barvu s jedním výrazným světlým pruhem na vnitřním povrchu. Jalovce jsou dvoudomé rostliny, samčí a samičí květy rostou na různých keřích, které jsou opylovány větrem. Plodem je modrá kulaté bobule, která je podobná borůvce. V prvním roce jsou zelené a teprve později v druhém roce na podzim dozrávají, a to pouze na samičích keřích a zrají do tmavě fialové barvy. Právě v této době zralosti je sbíráme, nejlépe setřásáním z větví. Plody mají svíravou a ostře aromatickou chuť.
Jalovec v našich krajích tak zdomácněl, že se dostal i do lidové písničky. První zmínky o léčbě jalovcovými bobulemi pocházejí ovšem už ze starověku a ještě ve středověku byl i u nás považován téměř za všelék.
Ze zralých bobulí se vyrábí oblíbená lihovina - gin. Gin byl vyroben poprvé v 17. století v Holandsku a původně měl sloužit jako lék. Jeho jméno pochází z francouzského názvu Genever (jalovec). Gin byl velice oblíbený i v anglických koloniích, protože se dal dobře mísit s chininem - tonikem, který byl využíván jako ochranný lék proti malárii. Náhodou tak vznikl oblíbený drink. Také slovenský alkoholický nápoj borovička je ochucen plody jalovce. Zralé plody se dříve jedly syrové i vařené, dále se používaly k ochucení masa a dokonce se pražily jako náhražka kávy. Usušené jalovčinky se dokonce užívaly jako náhražka koření. V arabských zemích se odpradávna ze zralých plodů vaří světově známá povidla, která jsou proslulá svou nezaměnitelnou chutí a léčivými účinky.
Nejvýznamnějšími látkami v jalovčinkách jsou silice, které mu propůjčují velice výrazné kořenité a pryskyřičně nasládlé aroma. Patří mezi ně kafr, kadinen, pinen, terpinol a borneol. Nasládlou chuť dodávají těmto plodům cukry - glukóza a fruktóza, dále obsahují oleje, hořčiny, pryskyřice a dokonce i vitamin C a některé stopové prvky. Plody jalovce se už v dávné minulosti používaly jako lék a dezinfekční prostředek, dokonce proti takovým nemocem, jako je mor. Používal se také k péči o domácí zvířata. Dnes se v lidovém léčitelství produkty z jalovce aplikují hlavně při potížích pohybového aparátu jako jsou revma a artróza, nejčastěji ve formě lihové tinktury nebo masti. Stimulují totiž místní prokrvení, a tím ulevují od bolesti a zlepšují látkovou výměnu postižených míst.
Jejich další působení je diuretické - pomáhají odvádět nadbytečné tekutiny z těla, užívají se tedy vnitřně při vodnatelnosti a pro detoxikaci organismu a při otocích končetin. Pozitivní vliv mají též na zažívání, a to proti nadýmání a pro zlepšení trávení těžších jídel.
Obvykle se jalovec používá vnitřně při zánětu močového měchýře a plynatosti. Jalovec může zesilovat účinek léků snižujících hladinu krevního cukru.
Extrakt se nesmí používat u pacientů s onemocněním ledvin. Použití není vhodné také pro těhotné a v době kojení.
V minulosti byl jalovec považován za účinný lék proti mnoha nemocem a byly mu přisuzovány magické účinky. Lidé věřili, že zničit jalovcový keř přináší neštěstí a naopak - větvička jalovce chránila proti nemocem. Jalovčinky se také pálily na rozpálených kamnech pro ozdravění vzduchu v místnosti.
V našich produktech se také objevuje další druh jalovce:
- Jalovec virginský (Juniperus virginiana) - je to keř z čeledi cypřišovitých dosahující výšky asi 15 metrů a šířky 4-5 metrů, na rozdíl od jalovce obecného jsou jeho listy šupinovité i jehlicovité a ostře zašpičatělé, ale nejsou těsně přimknuté k větvi. Barva listů je šedomodrá, nemají na spodní straně listu světlejší pruh. Plody jsou šišky. Obsahuje podobné účinné látky, které se využívají v lidovém léčitelství.