Čajovník čínský je stálezelená kulturní rostlina z rodu čajovník, jeho domovinou je jihovýchodní Asie. Pěstuje se jako keř na plantážích v tropických a subtropických oblastech po celém světě. Nejstarší známá zpráva o pití čaje pochází zhruba z 3. století n. l. Objevení čaje jakožto blahodárné rostliny je však samozřejmě mnohem starší. Legendy uvádějí až 3. tisíciletí př. n. l. První herbář, který nese záznamy o čaji, pochází z Číny a vznikl před patnácti sty lety.
S pitím čaje zhruba v takové podobě, jakou známe dnes, se poprvé setkáváme v období dynastie Ming. Čajové lístky byly přelévány horkou vodou ve velkých šálcích, z nichž se i pilo. Používání čajových konviček je spojeno s rozšířením pití čaje do všech vrstev čínské společnosti v 15. století. Později se dostává čaj i do Evropy, kde se rychle stává velmi oblíbeným nápojem. V Indii byly první čajové plantáže založeny Brity v první polovině 19. století.
Jak čaj přišel k názvu
Většina cizojazyčných názvů pro čajovník pochází z čínského slova pro čaj. Obchodníci, kteří dopravovali čaj po souši zejména do východní a střední Evropy, jej vyslovovali jako čcha, odtud pochází například české jméno „čaj“ nebo portugalské „chá“ (čti čhá). Další variantou výslovnosti používanou hlavně mezi dopravci přes moře bylo „čche“, odtud zřejmě vzniklo anglické „tea“ (čti tý), francouzské „thé“ (čti te) nebo třeba norské „te“ (čti té).
Ručně sbíraná surovina
Listy mají různé velikosti, mají krátké stonky. Čajovník kvete bílými květy podobnými těm třešňovým a vytváří plody, jimiž jsou tobolky s jedním až třemi hnědými semeny. Charakteristické je silné žebrování a jemné bílé chloupky na spodní straně listů, které je nejlépe viditelné na ještě nerozvinutých pupenech listů. Čajovník kvete na podzim a celou zimu. Sbírá se pouze dva až pět horních lístků a srdíčko. Být sběračem čaje je velmi namáhavá práce, vykonávaná většinou ženami. Sbírání lístků představuje ruční práci a mnohahodinový pobyt v horku ve vysoké nadmořské výšce.
Každý doušek je blahodárný
K přípravě nápoje známého jako čaj se využívají sušená a fermentovaná, různými způsoby upravovaná poupata (tzv. tipsy) a také listy této rostliny. Všechny druhy čaje, ať již z listů (bílý, zelený, černý), nebo ze stonků, pocházejí z této jediné rostliny. Dělí je od sebe hlavně stupeň fermentace. Zpracování suroviny se tedy liší podle požadovaného druhu čaje.
Zelený čaj se již tisíce let pije v Asii a připravuje se zalitím lístků horkou vodou. Voda nesmí být vroucí. Zelený čaj je ceněn kvůli obsahu látek, mezi něž patří antioxidanty, kyselina linolová, vitaminy B1 a B2, mangan či kofein. Zelený čaj zrychluje metabolismus, čehož se využívá hlavně při redukčních dietách. Polyfenoly, které tento čaj obsahuje, pomáhají při pravidelném cvičení lépe spalovat tukové buňky. Zelený čaj také umí bránit ukládání vnitřního tuku v břiše. Dále snižuje krevní tlak a cholesterol v krvi, zlepšuje imunitu a účinkuje proti depresím. A co je důležité, dodává tělu chybějící energii.
Černý čaj obsahuje méně flavonoidů než ten zelený. Má obdobné účinky na lidské zdraví. Při nachlazení rozšiřuje průdušky a napomáhá tak lepšímu odkašlávání. Velmi silný černý čaj působí proti střevním a žaludečním onemocněním. Bílý čaj naopak obsahuje velké množství antioxidantů. Působí i jako omlazující prostředek, protože chrání tělo před civilizačními chorobami. Obsahuje menší množství kofeinu než ostatní druhy čaje.
Účinky čaje na lidský organismus jsou mnohostranné. Člověk se po vypití čaje cítí svěží, lépe si vybavuje myšlenky a vzpomíná na prožité věci. Po vypití většího množství čaje mohou však nastat i nepříznivé následky, jako třeba nespavost. Čaj se po staletí pokládá za účinný prostředek při snižování únavy. Jednoduše řečeno – čaj nejen dobře chutná, ale navíc pomáhá.