Silvestrovské a novoroční tradice

Příchod nového roku patří k jedněm z mála událostí, které u nás oslavuje snad každý. Provází ho mnoho zvyků a několik tradic. Pojďme si je připomenout ještě dřív, než se nám letošní rok přehoupne do toho dalšího.

Silvestrovská noc je pravděpodobně nejživější nocí v roce na celém světě. Většinou se ani nezamýšlíme nad tím, kterého Silvestra to vlastně oslavujeme.
Svatý Silvestr I. byl 33. papežem katolické církve. Jeho pontifikát trval od 31. ledna 314 do 31. prosince 335.

Konec kalendářního roku byl od nepaměti významným dnem, ale ne vždy a ne všude to byl ten stejný den, který slavíme dnes. Hraje v tom roli přechod z juliánského kalendáře na gregoriánský. Podle juliánského totiž rok končil jindy. V dřívějších dobách nebyly oslavy tak pompézní, jako často bývají dnes. Křesťanská společnost totiž konec roku neuznávala jako svátek, protože tou dobou probíhaly oslavy pohanské. V 19. století s příchodem různých technických vymožeností se ale rozmohly oslavy ve velkém stylu.

Dne 31. prosince tedy každý, kdo může, chystá velkou oslavu s rodinou a přáteli. Se silvestrem se neodmyslitelně pojí ohňostroje. Už téměř tradiční je po celém světě odpálení rachejtlí, dělobuchů a jiné zábavní pyrotechniky přesně o půlnoci. A kdo by neznal pranostiku „Jak na Nový rok, tak po celý rok“. Proto se lidé snaží si první den nového roku od první minuty užívat a být spokojení. Co se tento den udělá, to podle pověry bude mít vliv na celý další rok.

Kromě toho, že by na Nový rok mělo být všude uklizeno, abychom měli doma čisto i v budoucnu, a že bychom se neměli s nikým hádat, aby nás celý rok nepotkávaly jen mrzutosti, nemělo by se také tento den nic vynášet z domu, abychom toho přes rok neměli nedostatek. Pověra také říká, že bychom neměli jíst žádného ptáka, nebo nám štěstí uletí z domu. Opatrně také s penězi – nikomu nepůjčovat ani si nepůjčovat.